Týdeník Princip

Vážný úraz na via ferratě

Vrtulník při záchranné akci

Těžká zranění, zlomeniny páteře a končetin, utrpěl šestatřicetiletý muž, který v neděli 3.8. po poledni spadl z děčínské via ferraty z výšky více než třiceti metrů.

Zpod zajištěné lezecké trasy (via ferrata) jej vyzvedl vrtulník Letecké záchranné služby z Liberce. K prvnímu ošetření jej dopravil na laně na Smetanovo nábřeží a poté v lůžku do ústecké Masarykovy nemocnice. Na místě byli i strážníci, policisté, hasiči a zdravotníci.

Podle našich informací muž přelézal z jedné lezecké cesty na druhou, což je zakázáno. Nebyl jištěný a podklouzla mu noha,“ uvedla mluvčí krájského ředitelství Policie ČR, Veronika Hyšplerová. V Děčíně navíc pršelo celou předchozí noc a pískovec stěny byl kluzký.

Jde již o druhý případ zásahu záchranářů v místě od květnového otevření. První muž přecenil své síly a nemohl lézt dále. Výška stěny je 95 metrů, délka šesti tras 150 až 170 metrů. Vytyčeny jsou ocelovými lany, která slouží k jištění.

Pastýřská stěna bohužel láká také sebevrahy. Poslední z nic, 63 letý muž, zde ukončil svůj život skokem v pondělí 28. července po 16 hodině.Vrtulník při záchranné akci

 

Označeno v Zprávy

Nejasná budoucnost děčínského volejbalu

Děčínský dívčí volejbal patří, přestože má velmi skromné zázemí, stále k tomu nejlepšímu v Ústeckém kraji. Veliký podíl na tom má šéftrenér VSK Spartak Děčín, Josef Herclík, který v srpnu oslaví 63 let. Rozhovor s ním však nebyl příliš veselý…

Jak byste celkově ohodnotil uplynulou sezónu?
Výsledkově to bylo perfektní, co se týče pořadí, bylo to trochu horší. Jenže pořád se trápíme s tělocvičnami a financemi, i když tento problém se nám podařilo překlenout asi nejlépe.

A jaké bude vaše hodnocení z hlediska výkonnosti?
Ženy se udržely ve druhé lize, což byl hlavní úkol. Juniorky měly za úkol postoupit ze základní skupiny ligy, to se také povedlo. Mezibaráž pak hrály už jen volejbalistky, které budou hrát v nadcházející sezóně a jejich páté místo je příslibem do tohoto ročníku, protože tým je velmi mladý a měl by být minimálně ještě dva roky pohromadě. Starší žákyně skončily bohužel až na patnácté příčce, přestože měly rozhodně na víc. V mladších žákyních, což je moje parketa, jsem hodně spokojený, protože jsme suverénně ovládli minivolejbal v kraji. Jsem rád, že v družstvu se stále drží okolo pětadvaceti hráček a jsou perspektivou pro budoucnost klubu.

Starší žákyně měly podle vás na víc. Co se stalo, že to nesplnily?
Jedna hráčka ze základu skončila s volejbalem týden před semifinále republiky, v týmu došlo také k několika zraněním a trochu se nám tloukly školní a volejbalové akce. Je to škoda. Jenže zatím nepoznají, co je důležité. Přesto je i patnácté místo úspěchem, protože jsme jediný amatérský tým mezi šestnáctkou krajských center mládeže a profitýmů.

Děčín stále nemá statut centra mládeže?
Nemá a ani o něj nemůže požádat. První podmínkou je, že máme vlastní tělocvičnu, vlastní zázemí, a to nám stále chybí.

Není určitou šancí hala, kterou slíbilo postavit město?
Možná ano. Buď se do haly vejdou ostatní sporty, a tím se uvolní kapacity v tělocvičnách pro nás, nebo se do haly vměstnáme i my.

Jaká je vůbec situace okolo haly?
Byl jsem na posledním jednání a už je připravený projekt. Měla by stát vedle Sportovní haly v ulici Práce na pozemku Sokola Děčín a půjde o hliníkovou halu, která je finančně dostupnější. Hrací plocha by měla být dvacet krát čtyřicet metrů, pro tréninky se dají využít ale i další metry, takže by se tam měla vejít tři tréninková volejbalová hřiště. Trochu jsme diskutovali o výšce, kdy jsem žádal o zvýšení na okrajích haly, aby výška splňovala normu osmi metrů ještě tři metry za zadní lajnou. Centrální hřiště by pak mělo extraligové rozměry.

Jaký bude v hale povrch?
Měl by tam být povrch na bázi kaučuku, který je celistvý. Měl by být položený na asfaltu a slibují, že bude díky kaučuku měkčí a pružnější. S projektantem jsem hovořil a jsem pozván do Hradce Králové na prohlídku podobné haly.

Bude v hale i nějaké hlediště?
Měly by tam být zasunovací tribuny pro zhruba šest stovek lidí, ale přiznám se, že všechny detaily neznám. Já se zúčastnil schůzky, kde jsem především připomínkoval výškové rozměry. Další věci jdou mimo mě, ale jestli jsem to dobře pochopil, teď záleží, zda se podaří sehnat dotaci. Když všechno dobře dopadne, mělo by se začít stavět příští rok.

Vraťme se k vašim týmům. Budou nějaké změny?
Trenérkou juniorek se stane bývalá ligová hráčka Děčína, Lenka Demuthová. Další změnou je, že v juniorkách skončily čtyři hráčky a měly by přestoupit do žen, ale to bude záležet, jak dopadnou na vysokých školách.

Jak to vypadá s družstvem žen?
Rozhodnutí jsme nechali na začátek září, kdy se domluvíme, zda má cenu se zase trápit. V minulé sezóně se skoro netrénovalo, na zápasy se jezdilo v šesti, sedmi lidech a dávalo se to dohromady na poslední chvíli. Uvidíme… Každopádně družstvo žen by měla převzít Míla Suchoňová, ale co bude dál, se teprve uvidí.

Děčín ale do 2. ligy žen přihlášený je…
Rozhodne se před začátkem soutěže. Jsem ale optimista a věřím, že se to nějak dá dohromady. V žádném případě ale nebudou hráčky z juniorek pendlovat k ženám.
Pokud dojde ke krizi, přednost před ženami dostanou juniorky, i když je mi jasné, že by to byla další rána pro děčínský volejbal.

Trenér Jiří Hykš tedy u žen končí?
Ano, končí a řekl bych, že jeho rozhodnutí je definitivní. Ale měl by dělat „papíráka“ a starat se o organizační věci.

A co vy? Budete pokračovat?
Rozhodl jsem se, že budu trénovat dál, ale moje hlavní víkendová náplň bude vedení mladších žákyň a přípravky. Je to rozdělené tak, že juniorky povede Lenka Demuthová, starší žákyně Pepa Slížek, Pohár nadějí bude mít na starosti Pavla Reimerová. Jinak juniorky, věkem spíše kadetky, budou hrát ligu a Český pohár, ty nejlepší z mladších žákyň postavíme jako béčko starších žákyň, mladší žákyně pak budou mít dvě družstva šestkového volejbalu. A budeme mít zhruba deset týmů v minivolejbalu.

Jak vidíte budoucnost děčínského volejbalu?
Myslím si, že dva roky to bude minimálně stejné. Co bude pak dál? Nevím. Možná bude impulsem nová hala, protože tři volejbalové kurty na tréninku jsou vynikající. Můžete družstva prolínat, dělat individuální přípravu napříč kategoriemi. Třeba přijdou noví mladí trenéři, protože už teď si dva tatínkové od mladších žákyň nechali udělat trenérský kurz. To je pozitivní věc.

Není šance, že by se do tréninku zapojily bývalé hráčky, které prošly Spartakem?
Bohužel, většina vysokoškolaček nenajde v Děčíně práci, a ta, která práci sežene, je natolik schopná, že ji práce absolutně pohltí. Statistiky počtů vysokoškoláků i středoškoláků, kteří vystudují a vrátí se zpět do Děčína, jsou smutné.

Ať nekončíme tak nevesele. Přijímáte nové hráčky?
Určitě ano. Začínáme trénovat od prvního týdne v září, nové zájemkyně mají tréninky v pondělí, středu a čtvrtek od čtyř hodin na Vrchličáku.

Označeno v Basketbal, Sport

Junior jde do spolupráce s týmem SA Děčín

Fotbalový klub Junior Děčín má za sebou další sezónu, která přinesla výborné výsledky mládeže a napínavý boj mužů o záchranu krajského přeboru. Ten nakonec Děčané uhájili, i když o jejich setrvání v soutěži se mělo rozhodnout až v baráži, která se ale nakonec nehrála. O tom všem, vyhlídkách do nové sezóny i budoucnosti klubu jsme hovořili s jeho jednatelem, Miroslavem Tylem.

Podzim nebyl z vaší strany povedený, že?
Nastal problém, že po třetím zápase nám skončilo několik hráčů. Erneker zamířil pracovně do Anglie, Bárta studovně do Ameriky, přestali hrát Stach, Mottl i Šindelář a kvůli pracovním problémům nehrál celý podzim ani Betyár. A to byl veliký zásah do sestavy. Po úvodních zápasech to vypadalo dobře, ale pak jsme museli nasazovat dorostence a moc nám nepomohlo ani to, že jsme kvůli povodním hráli v Březinách. Nebylo to zkrátka domácí prostředí, byla slabá tréninková účast, a to všechno se projevilo na výsledcích. Naštěstí na konci podzimu jsme udělali několik hráčů na střídavý start, Vlasáka, Fialu, Kořínka, porazili jsme Horní Jiřetín a udrželi se na dosah týmů před námi.

Jaro bylo naopak hodně zdařilé.
Přes zimu jsme se dali do kupy, což je u nás takové pravidlo. Vrátili se někteří hráči, začali hrát Bárta i Betyár, udělali jsme brankáře Mariána Tvrdoně z Ústí, který se ukázal jako veliká posila. To vše se projevilo na kvalitních výkonech a jaro bylo super. Získali jsme třicet bodů a patřili k nejlepším celkům jara. Bohužel, na konci soutěže už nám docházely síly.

Proč? Vždyť konec loňské a letošní sezóny byl velmi podobný, kdy po sérii výher přišly zbytečné porážky.
Projevilo se, že někteří fotbalisté hráli na střídavý start a absolvovali za víkend dva zápasy. Také se projevila slabší tréninková morálka, protože na krajský přebor se musí trénovat třikrát týdně, což se nám nevedlo. Na začátku jara jsme těžili z dobré zimní přípravy, ale na konci už síly chyběly. Navíc k tomu musíme připočíst, že někteří hráči na střídavý start k nám chodili z mančaftů, které byly rovněž ohroženy sestupem a samozřejmě, že nejdříve pomohli svému kmenovému oddílu. Takže jsme se museli obejít bez jejich služeb.

Přesto měla nakonec sezóna dobrý konec a vy jste krajský přebor zachránili. Předcházela tomu ale nejistota, kdy jste nevěděli, jestli baráž hrát budete, či ne. Jaký to byl týden?
Smířili jsme se s tím, že do baráže půjdeme, a zatímco ostatní skončili, my pořád trénovali. V úterý nám zavolali, že do baráže nepůjdeme, ve středu, že zase půjdeme, a ve čtvrtek nám volali, že baráž asi nebude. Ale potvrzení přišlo až v pátek navečer, kdy jsme měli ještě trénink, protože v sobotu jsme měli hrát v Ervěnicích. Byl v tom totální chaos a snad to bude pro kraj ponaučením.

A jak se vůbec díváte na nápad s barážemi?
Úmyslem bylo zatraktivnění, ale nikdo si neuvědomil, že do toho mohou zasáhnout soutěže nad krajským přeborem. A pak se stalo, že z divize měly sestoupit do krajského přeboru tři severočeské celky, což znamenalo sestup čtyř celků z kraje přímo a další dva, včetně nás, měly hrát baráž. Takže teoreticky mohlo spadnout až šest týmů! Pro novou sezónu tedy byly baráže zrušeny, ale hrozba masivního sestupu z krajského přeboru trvá. Do divize postoupily další dva severočeské celky, Krupka a Litoměřice, takže se může stát, že z divize budou padat opět jen Severočeši, což se pak projeví v krajském přeboru.

Oddechli jste si, když se baráž zrušila?
Byli jsme rádi, protože jsme nemuseli nikam cestovat a hrát další dva zápasy. Navíc jsme měli určité problémy. Například brankáři Tvrdoňovi jsme už dali volno, aby mohl jet domů na Slovensko, pak jsme mu zase volali, že ho potřebujeme, následně jsme ho chytli ve vlaku, že se baráž zrušila…
Prostě to bylo komplikované. Ale kádr bychom dohromady dali a na Ervěnice jsme si věřili. I když samozřejmě nikdo neví, jak by to dopadlo.

Kdy začíná příprava na novou sezónu?
Startujeme 22. července. Chtěli bychom do přípravy zapojit i hráče, kteří byli na hostování, a také dát šanci některým dorostencům. Nechceme už, aby alternovali z dorostu do mužů, ale chceme je zařadit přímo do A týmu. Také máme rozjednané dva, tři hráče z cizích oddílů, které chceme vyzkoušet. Jména samozřejmě říct nemohu. Pozici brankáře zatím řešíme vlastními silami, protože Tvrdoň se vrátil do Ústí. Plánujeme tedy, že stáhneme Smutného z Jílového, jemuž tohle angažmá určitě pomohlo a zlepšil se. Chtěli bychom, aby vytvořil dvojici s Jirkou Stejskalem.

Opustí někdo kádr Junioru?
Odchází Miroslav Betyár, kterého jsme pustili do Vilémova. Mirek totiž vážně zvažoval, že fotbal přestane hrát, protože mu chyběla motivace. Pak ale přišla nabídka z Vilémova a Mirek tam odešel na půlroční hostování. Třeba tam dostane nový impuls. Domnívám se, že počítat už nebudeme moci ani se Zdeňkem Čapkem a Tomášem Vlasákem.

Už máte naplánovány přípravné zápasy?
Ano, začínáme 30. července v Novém Boru, pak jedeme do Krupky a na začátku srpna budeme hrát v Benešově a Skalici. Generálkou na úvodní mistrák pak bude zápas prvního kola krajského poháru, který odehrajeme v Mojžíři.

S jakými ambicemi půjdete do sezóny?
Samozřejmě nechceme mít stejné problémy jako v uplynulé sezóně. Záležet ale bude nejen na našich výkonech, ale také na kvalitě soupeřů, kteří se možná posílí. My však stále razíme heslo, že chceme dávat šanci našim odchovancům.

Po skončení minulé sezóny se objevily spekulace, že v okresním přeboru skončí tým Sport Areálu Děčín, pak se ale vynořily zprávy, že by se měl stát vaším béčkem. Jaká je skutečná situace?
Naši dorostenci potřetí v řadě vyhráli krajský přebor a my vidíme, že by už potřebovali hrát dospělý fotbal. Chtěli jsme je pustit, pokud by nebyli s naším áčkem, na hostování do okolních týmů, ale také bychom je chtěli mít pod kontrolou a aby skutečně hráli a neseděli jen na lavičce. Anebo se nestávalo to, co minule, že týmy bez ohledu na nás si dorostence nasadili v sobotu a v neděli k nám přišli na zápas jako nepoužitelní. Proto jsme využili situace ve Sport Areálu a chceme s ním navázat větší spolupráci. Naši dorostenci by hráli u nich, naopak někteří jejich hráči by se dali použít na střídavý start u nás. Sport Areál nám totiž vždy vyšel vstříc a pomáhal nám bez ohledu na vlastní zájmy.

Takže to bude vaše béčko?
Spíš bych to nazval spolupracujícím klubem, možná jakousi farmou. O spolupráci jsme uvažovali už na jaře, protože jsme doufali, že Sport Areál postoupí do I. B třídy, což by pro naše dorostence byla adekvátní soutěž. Bohužel, pak se stalo to, co se stalo (Sport Areálu bylo odečteno 15 bodů a nepostoupil – pozn. red.), což nás trochu zaskočilo, ale třeba dorostenci vybojují postup v této sezóně.

Sport Areálu pomůžete jen po hráčské stránce, nebo budete zasahovat i do chodu klubu?
Jsme domluveni, že bychom pomohli i organizačně. Financování máme předběžně domluvené, něco seženeme my, něco dají sami hráči. Pomoci by nám měl i Martin Černý. Nebyl by problém rozprášit tým Sport Areálu po okolních klubech, ale hráči chtějí zůstat spolu a my jim v tom chceme pomoci. Uvidíme, snad to bude fungovat. Teď je však problém, protože Sport Areál nemá zaplacené pokuty z uplynulé sezóny a hrozí možnost, že nebude moci okresní přebor hrát. Kdyby to nastalo, rádi bychom do okresu nasadili opravdu svoje béčko.

Když už mluvíme o vašich dorostencích, s výsledky vaší mládeže jste asi spokojený, že?
S mládeží jsem hodně spokojený. Je to výsledek dobré práce trenérů i hráčů a díky nim má náš klub solidní vyhlídky do budoucnosti. Mladší žáci vyhráli obě své soutěže a navíc pomáhali Varnsdorfu hrát ještě Českou ligu. Jen pro zajímavost, letos dáme Varnsdorfu pro ligové zápasy celý jeden ročník. Starší žáci hráli vesměs proti starším soupeřům, takže doufám, že letos to zužitkují. Starší dorost vyhrál krajský přebor a mladší byl bronzový. Takže solidní výsledky.

Vy nemůžete například s dorostem hrát vyšší soutěž než krajský přebor?
Kdybychom to chtěli a hráli Českou ligu, která je nejvyšší soutěží, museli bychom dát dohromady tři týmy dorostu – jsou totiž kategorie U16, U17 a U19 – a to nedokážeme. A v žácích je to podobné, museli bychom mít dva týmy starších a dva týmy mladších žáků. Ale uvidíme jak to bude dál, protože teď se pořád něco mění a svaz hledá ideální stav. Myslím, že nakonec to skončí tak, že se vytvoří špičkové soutěže a zbytek týmů půjde do krajů.

Označeno v Fotbal, Sport

Festival Kramle 2014 na zámku – fotografie

„Festival spojených světů“, tedy lidí bez a s postižením, byl opět česko-německý a proběhl v sobotu 14. června od poledne do noci na zámku. K vidění byla kromě tvůrčích dílen různá divadla a hudební skupiny. Účinkujícím muzikantům vévodila hvězdná muzikantka Iva Bittová, na programu dále byli Michal Vaněk a Jazz Trio, En.dru, Doowhenblade, Pepek a námořník, Lucarino Dance, Mirea, The Naked Hands anda Diletanta a Výplach. Z divadelního světa se prezentovali Cyranovy boty, Frýdlantští dramatici, Radek Fridrich, Divadlo Ráby, Lion Hunting a Divadlo Slunečnice. Tvořivé dílny byly rázu výtvarného, muzikoterapeutického, cvičebního (slackline, diabolo) aj., diváky zaujaly také atrakce jako Fireshow Espiritu del Fuegu a Masky starého a nového světa. – Výtěžek z akce použije pořádající sdružení Slunečnice pro vybavení sociálních služeb ve své pobočce Cesta do světa – Slunečnice, o.s. pro přímou práci s klienty (žehlička a vysavač pro nácvik domácích prací, materiál do dílen pro rehabilitaci jemné motoriky a tvorbu dekoračních předmětů). Fotografie z akce najdete zde.

Označeno v Kultura

Galavečer „Studenti sobě IX“ – fotografie

Vyvrcholením letošního projektu Evropské obchodní akademie, Městského divadla Děčín a dalších škol byl komponovaný galavečer scének a show v pátek 13. 6. v městském divadle. To nejlepší ze školních akademií doplnily scénky a vystoupení, připravené jen pro tento večer. Fotografie z akce najdete zde.

Označeno v Kultura

130 let evangelického kostela

kostel5

K jubileu evangelického kostela na Teplické ulici se v tomto chrámu v sobotu a neděli neděli 14. – 15. června konal historický seminář a slavnostní shromáždění. Vystoupili na něm mj. farář Tomáš Matějovský, historik a archivář Václav Zeman (na snímku), historička Alena  Sellnerová, duchovní Joel Ruml, hudební těleso SoliDeo, manželé Záhorovi aj.

Označeno v Kultura

Cyklojízda ke „Dni bez aut“

Den bez aut2

Společná cyklojízda žáků ZŠ Dr. M. Tyrše Děčín ke Dni bez aut proběhla ve spolupráci s Městskou policií Děčín a Policií ČR ve středu 11. června. Partnerem cyklojízdy se stalo město Děčín, které zajistilo pro všechny účastníky krásná trička a přední a zadní osvětlení na kolo plus občerstvení. Letošní trasa vedla přes Děčín na cyklostezku směrem na Ústí n. L. Ve Velkém Březně si cyklisté odpočinuli, občerstvili se a účastnili se krátké besedy o problematice cyklostezek. Poté se vrátili zpět do školy. Letošní cyklojízdu provázelo extrémně velké horko, přesto se vydařila (měřila 38 km). Velké poděkování tak patří všem, kteří se o cyklojízdu starali, včetně Městské policie Děčín a Policie ČR, a všem účastníkům cyklojízdy. Více fotografií v příspěvku.

Označeno v Kultura

Den otevřených dveří policie

policie5

Jako den otevřených dveří pojali děčínští policisté prezentaci své práce, výstroje a výzbroje v úterý 10. června, kdy do služebny v Tržní ulici pozvali děti z mateřské školy v Želenicích. Více fotografií v příspěvku.

Označeno v Kultura

Junior baráž hrát bude

Baráž se hrát bude, nebude, bude. Poměrně veliké zmatky provázejí konec fotbalových soutěží v našem kraji a nevyhnuly se ani týmu FK Junior Děčín.
Ten se po vítězství v posledním kole krajského přeboru dostal na první nesestupovou příčku a měla ho čekat baráž s druhým týmem I. A třídy ve skupině A, SK Hrobce. Už byly dokonce známy termíny zápasů, a to ve středu 18. června v Hrobcích a 21. června v Děčíně. Jenže pak v úterý odpoledne přišlo z fotbalového svazu písemné vyjádření v tom smyslu, že se baráž Junior Děčín – Hrobce hrát nebude, protože FK Litoměřice postoupil z krajského přeboru do divize z 2. místa, což mělo zase návaznost na nepřihlášení se béčka pražské Sparty do soutěže. A protože se tak v krajském přeboru jedno místo uvolnilo, měly ho zaplnit právě Hrobce, jako tým s nejvyšším počtem bodů na 2. místě z I.A tříd. A to znamenalo, že Děčín se tak udržel v krajském přeboru.
Tím však vznikla kuriózní situace, protože Děčín se zachránil, ale Kadaň, která byla v krajském přeboru o jednu příčku nad Děčínem, baráž hrát měla. A Kadaňským se to kupodivu nelíbilo. Takže v úterý večer proběhla další změna, snad už poslední.
Poslední verdikt zní, že Kadaň se v soutěži udržela bez barážového boje a Hrobce bez boje postoupily. Naopak Junior Děčín baráž hrát bude, a to s celkem Ervěnic, původním soupeřem Kadaně. První zápas baráže se má konat v sobotu 21. června v Ervěnicích, odveta pak ve středu 25. června v Děčíně.
Tímto se všem čtenářům omlouvám za nepřesnost v našich novinách.

Označeno v Fotbal, Sport

Ferrata na Pastýřskou stěnu se otevírá!

Ferrata

O tomto víkendu bude oficiálně otevřena děčínská ferrata, o níž jsme naše čtenáře již informovali. A co je ferrata? Je to zajištěná cesta po skále nebo v horském terénu, která je vybavená jistícími fixními lany, železnými stupačkami, případně dalšími umělými pomůckami, čímž se terén zpřístupní i návštěvníkům, kteří nemají horolezecké zkušenosti. Magistrát Děčína nechal takovou zajištěnou cestu vybudovat na Pastýřskou stěnu a jejím autorem je Karel Bělina, významný český horolezec, kterému bylo letos v lednu 67 let! Lezení se věnuje již dlouhých 51 let a očekává se, že brzy překoná hranici neuvěřitelných 5 000 prvovýstupů. Je to jediný člověk v Evropě s takovým množstvím, další za ním mají okolo 2 000 prvovýstupů. Před otevřením ferraty na Pastýřskou stěnu jsme Karla Bělinu požádali o rozhovor.

Jak jste se dostal k vybudování ferraty na Pastýřské stěně?

Sedím doma, najednou zvoní telefon a volá mi Jindřich Hudeček, což byl mimochodem můj lezecký žák, který nás tady ale záhy všechny překonal a dnes patří k nejlepším. Takže mi zavolal a říká: „Hele, Karle, mám takový nápad. Po jednání s městem, kde se mě ptali, co bych udělal pro zlepšení cestovního ruchu v Děčíně, mě napadlo udělat ferratu na Pastýřskou stěnu.“ To bylo na jaře roku 2012. Původně se měla ferrata stavět na jiném místě Pastýřské stěny, ale tam nám to ochranáři nepovolili. A tak volal někdy koncem léta a řekl mi: „Máme to povolené, ale bude to nalevo od výtahu na Pastýřskou stěnu.“

Co jste tomu říkal?

Bylo to zarostlé, do stěny nebylo vidět a moc se mi to nelíbilo. Za týden jsem se tam ale vrátil, podíval se na to ještě jednou, pověsil si osmdesát metrů lana a celé to proslanil. A pak jsem si řekl, že až by se nálety odstranily, šlo by to. Jen pro zajímavost, nakonec jsem nařezal devět nákladních aut náletů.

Proč oslovili právě Vás?

Mám s ferratami zkušenosti. Za prvé je ve Francii, Rakousku a Itálii chodím, za druhé jsem dvě pomáhal stavět. Hodně jsem jezdil do Rakouska a jednou mi chatař říká, jestli bych nechtěl tamějším policistům, kteří slouží v Lienzských Dolomitech i jako horská služba, pomoci se stavěním ferraty. Helikoptéra nás vytáhla nahoru, slanili jsme a začali vrtat a dělat ferratu. Mně se to zalíbilo, takže chatař mi nabídl, že tam mohu zůstat a za jídlo a nocleh jsem pomáhal udělat dvě ferraty.

V Čechách jste zatím žádnou nevybudoval?

Ne, tohle je moje první. V Čechách všeobecně nemáme s ferratami moc zkušeností. Takže tohle je moje premiéra, ale hned jsem udělal pět směrů.

Byla to hodně těžká práce?

Byla, protože vytahat materiál – lana, kramle, háky – do stěny je dřina. Buď jsem to tahal z nábřeží, nebo to spouštěl ze shora. Také jsem musel odstranit volné kameny, nebo uvolněné zabezpečit. Prořezával jsem nálety a čistil cestu. Váhu materiálu spočítanou nemám, ale vím, že je tam 350 metrů ocelových lan. A děr pro kotvící háky je navrtáno asi šest set. Háky ve skále drží chemická kotva, a při testování udržely čtyřtunový tah.

Pomáhal Vám někdo?

Ne. Celé jsem to vybudoval sám. Tedy abych byl upřímný, teď na konci mi s úklidem pomáhaly technické služby, které nasbíraly pětadvacet pytlů s odpadky.

Jak dlouho stavba trvala?

S budováním ferraty jsem začal prvního listopadu 2012, kdy jsem odpracoval asi čtyřicet pět hodin. Pak jsem začal znovu čtrnáctého ledna 2013 a byl jsem tam vlastně neustále. Stavěl jsem to tedy rok a půl.

Dnes je tedy už hotovo?

No, hotovo… Pořád tam ještě něco upravuji, dnes tam budu třeba dávat vrcholovou knížku. Tu píši doma tuží, aby to nějak vypadalo, vlepím do ní nějaké fotografie, něco jsem nechal přeložit do němčiny. Ale dá se říct, že hotovo je a už se jen bude dolaďovat.

Práce je tedy komplet Vaše. Vaše jsou i nápady, kudy povede těch pět cest?

Ano. Všech pět směrů jsem prolezl lezecky, abych zjistil, jestli to půjde. Když jsem narazil na špatnou skálu, odbočil jsem a udělal jsem směr, kde byla skála pevná. Snažil jsem se, aby to nebylo monotónní, aby to bylo záživné. Udělal jsem traversy, cesty kouty, zkrátka, aby to nebylo jen kolmo nahoru. Je zajímavé, že původní návrh byl, že se na začátku vztyčí veliký šedesátimetrový žebřík. Vždyť to by byla vedle výtahu další ostuda.

Proč jste se rozhodl pro pět cest?

Původně byly směry jen dva. Ale protože vím, jaký je na ferratách provoz a hodně a dlouho se u nich čeká, třeba v Semilech na Vodní bráně jsme čekali hodinu, než jsme se dostali na řadu, rozhodl jsem se pro pět cest, aby se lidé po skále rozptýlili. A samozřejmě, že každá cesta má svoji obtížnost.

Zvládne ferratu každý?

Nevím, jestli každý. Rozhodně bych doporučoval všem nováčkům, kteří si to půjdou ozkoušet, aby si s sebou vzali někoho, kdo už nějakou zkušenost má.

Na startu ferraty tedy bude někdo, kdo se bude zájemcům věnovat?

Ne. Cesta je veřejně přístupná a každý, kdo bude chtít na ferratu jít, se bude muset pouze řídit pokyny na ceduli, která bude dole na nábřeží. Na ní budou napsané podmínky, za kterých lze ferratu použít. Lidé musí být zodpovědní sami k sobě, protože vstup je na vlastní nebezpečí. Musí mít patřičné vybavení, například sedák, rukavice, boty a helmu.

Bude se platit za použití ferraty?

Vstup je zdarma. Nikde na ferratách se neplatí. To byla také moje podmínka. Já ferratu postavím, ale nebude se vybírat žádný poplatek.

Kde ferrata přesně začíná?

Je jen jeden nástupní bod, a to na Labském nábřeží vedle bývalého výtahu na Pastýřskou stěnu.

Kdy bude oficiálně otevřena?

Primátor Děčína chce ferratu otevřít ve čtvrtek 22. května v půl dvanácté. Pro veřejnost pak bude otevřena v sobotu 24. května v deset hodin.

Zdálo se mi to, nebo jsem už doopravdy viděl, že ferrata je používána?

Oficiálně není ještě veřejně přístupná, ale těžko můžeme jejímu používání zabránit. Navíc tam bylo už školení hasičů. Požádal mě velitel děčínských hasičů, jestli bych jeho kluky ferratou neprovedl. Takže tam byly tři týmy a řekli jsme si, kde budou body, kudy se dá slanit, kudy se dá do které části vystoupat, kdyby bylo potřeba někoho sundat. Hasiči teď vědí, jak se do které části co nejrychleji dostat. Byla tam také skupina záchranářů od zdravotníků a přijeli i hasiči z Ústí nad Labem.

Máte už nějaké odezvy na své dílo?

Mám ohlasy, že je to moc pěkné. Hlavně německé lezce pak fascinují schody na začátku cesty. To prý nikde nemají.

Jaké schody?

Já tam vykopal čtyřicet schodů, které byly schovány pod půl metrem hlíny. Kdysi totiž stál na nábřeží veliký barák a ty schody patřily k němu. Upozornil mě na ně nějaký pán, já pak našel první, druhý a nakonec jich bylo čtyřicet. Týden jsem tam ruchal s motykou, lopatou a rýčem, byla to hrozná nádeničina, ale ty schody jsou teď excelentní. To žádná ferrata nemá.

Mají cesty názvy?

Mají a zrovna dnes jsem jeden vysvětloval na magistrátu. Proč prý Tichá tolerance? A já odpověděl – to je proto, že stavba začala vlastně bez povolení, všichni jste to na městě věděli, ale tiše jste to tolerovali. Nikdo nepřišel a netahal mě z lana dolů. Další cesta se jmenuje Spolčení hlupců a jsem zvědav, kdo si tenhle název přisvojí (smích). Poté je tam cesta Vzpomínka, což je vzpomínka na všechny kamarády horolezce, kteří už nejsou mezi námi. Další směr se jmenuje Hladový poutník. Jeden den jsem byl na skále tak hladový, ale nechtělo se mi práci opustit, že jsem si připadal jako hladový poutník. A poslední název pak vymyslel úřad, a je to Via ferrata – Cesta do nebíčka.

Neplánujete rozšíření cest na Pastýřskou stěnu?

Už jsme s magistrátem i Jindrou Hudečkem přemýšleli o další cestě, která už by byla taková ostřejší. Ale zatím necháme ty nové uležet a pak se uvidí.

Označeno v Ostatní, Sport
  • Úterý 21. října 2014
  • Svátek má Brigita
  • Zítra má svátek Sabina
  • Je 42. týden

Počasí

Děčín
21. 10. 2014, 2:30
 

Převážně oblačno
11°C
Odpovídá teplotě: 11°C
Rychlost větru: 1 m/s SZ
Nárazový vítr: 3 m/s
Východ slunce: 7:36
Západ slunce: 17:59
Více dnů...